Kapka

Budu na Tvé dlani
tiše se koulet
kůži tvou hladit
možná...

...možná spadnu
zakopnu o ďolíček
a svezu se
dolů...

Nedopadnu.
A i kdyby,
mě pády nebolí.
V půli cesty zmizím
a vypařím se rychleji
než se ti zdá.

Začne krápat
a já se snesu z výšky
na tvůj obličej.

Steču níž,
jako roztopená čokoláda
a usadím se na tvých řasách.

Pláčeš
řekne Ti ONA
a ty odpovíš
že je to jen déšť.

Máš rozpálenou tvář
a já vím
že je Ti zase jednou dobře
když jsem s Tebou.

Chladím Tě po tváři
ale ONA!
Setře mě dolů.
Skápnu z jejích prstů do trávy
a tenhle pád mě bolí.

Ty nevíš
že já jsem jen kapka vody
a že budu u toho až JÍ dáš růži
zkropenou ranní rosou.

Proč ONA
a ne JÁ?
Zakřičím a z nebe se snese sníh.

Tady jsem!
TADY!
Zavolám, ale vím
že mě nikdy nebudeš milovat.
Nejsem pro Tebe dost dobrá.
Jsem jen kapka vody.
Jen slza kterou uroníš
když Ti ublíží.

Tak ať.
Řeknu si a vpíjím se do sněhu.
Ty JI objímáš
a mě objímá chlad.
Měním se ve sněhovou vločku
a Ty už s tím nic neuděláš.

Zatřpytím se na slunci
a roztaju.
Neumím být prostě chladná
když v mém srdci hoří láska.

Chtěla bych být
ONA!
Toužebně zavolám 
a otevřu oči.

Na zemi zahlédnu malou kapku...