Anděl

Žal, který nosím v duši,
nemá smysl, nemá důvod...
přesto tělo asi nelibost mou tuší
a mé myšlenky se vydaly na smuteční průvod.

Začíná tichou smuteční melodií a končí hlasitým a neutišitelným pláčem.
Slza stéká po mé rozpálené tváři,
i když v mých očích světla něhy září...
Potom mě příjemné teplo zahalí a mé rány zaváže Tvé lásky fáčem.